V sobotu pršelo. Pršelo hodně. Říká se, že padá štěstí, ale já si myslím, že na Česko Dánské svatbě Zuzany a Henninga nebe plakalo dojetím, jako všichni kdo tam ten den byli. Mluvilo se. Mluvilo se hodně, upřímně a od srdce. To co se na většině českých svateb odbude jedním proslovem, povětšinou staženým z internetu se tady proměnilo v odpoledne plné láskyplných vyznání a příběhů o přátelství a lásce při kterých jsem utirala slzy a poslouchala s hřejivým pocitem na srdci. došly mi slova nad jejich láskou, která mi ukázala, že ta pravá láska nezná hranic. Ať už věkových nebo těch jazykových. A Zuzce milionkrát děkuju, že mi znovu připomněla, jak je důležité si správně přát a že všechny přání vesmír vždycky vyslyší 🖤
